Nejvýznamnějším cerhonickým rodákem byl bezpochyby Ladislav Stroupežnický.

Narodil se 6. ledna 1850 v rodině správce panství. Od mládí měl velmi povýšené chování a pro neshody s učiteli i spolužáky a také pro špatný prospěch musel odejít ze studií v Písku.

Pracoval pak u otce na zámku. 11. srpna 1867 v noci při číhané omylem vystřelil po hajném. V náhlém pominutí smyslů pak obrátil hlaveň pušky proti sobě a stiskl spoušť. Rána mu způsobila těžké zranění, utrhla mu spodní čelist a nos, ale nezabila ho.

Rok strávil v nemocnici, nemohl mluvit než mu udělali plastiku a v této době si počal doplňovat své kusé vzdělání a pokoušel se o literární práci.

Začal s drobnými povídkami – humoreskami, které ho proslavily a on, opojen úspěchem, odešel do Prahy, kde se živil nuzně jako magistrátní písař. Především však psal a pokoušel se i o drama.

Když se počalo budovat Národní divadlo, stal se jeho prvním dramaturgem. Svou práci vykonával poctivě a velmi horlivě, vysloužil si řadu nepřátel, ale jeho přísnost vůči dramatikům přinesla ovoce v produkci kvalitní dramatické literatury.

Sám proslul první českou realistickou hrou „Naši furianti“, která se odehrává v rodných Cerhonicích (Honicích). Hraje se dodnes, stejně jako „Zvíkovský rarášek“, „Paní mincmistrová“ (podle hry vznikl film „Cech panen kutnohorských“), „Václav Hrobčický z Hrobčic“ či „Pan Měsíček obchodník“.

V roce 1890 se Stroupežnický oženil, ale po již dvou letech, uštván prací a denunciacemi, podlehl těžké nemoci. Bylo to 11. srpna 1892, na den přesně po pětadvaceti letech, co si způsobil zranění, které ho provázelo po celý život. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

(Autorem textu je PhDr. Jiří Prášek, odborný pracovník Prácheňského muzea v Písku, od něho byla také zapůjčena fotodokumentace)

Odkaz na hru Naši furianti:
http://web.telecom.cz/antoni/furianti/furianti0-0.htm.