Každá země má své ikonické místa. V Česku jsou to Karlštejn a pražský Hrad, v Turecku pak bezesporu Pamukkale. Ikonické místo je skutečným lákadlem. Míříte-li na dovolenou na tureckou riviéru se střediskem Analaya, výlet právě z tohoto města do Pamukkale bude představovat nezapomenutelný zážitek
Turecká Alanya: výlety na fotogenické Pamukkale i jinam okoření vaši dovolenou
Proč jet zrovna do Pamukkale? Důvodů je hned několik. S tím nejobyčejnějším zdůvodněním, které se nabízí na „první dobrou“, tedy „protože je tam krásně“, nevystačíme. Při výletech z města Analaya hře je nejen zajímavá geologická minulost, ale i fotografická současnost. Snímky kalendářového typu si odtud totiž přiveze každý bez ohledu na typ přístroje. Když zasvítí sluníčko, stačí i obyčejný mobil k fotografiím které na facebooku vynesou obdivné komentáře.
Chtějte vědět víc
Jenže mnohem větší prožitek člověk má, když zná souvislosti. V případě Karlštejna je dobré znát něco o Karlu IV., který je pro nás „otcem vlasti, v případě Bavlněného hradu, jak by se dal přeložit turecký název této oblasti, se vyplatí vědět něco o geologii území, které dalo Turecku tak skvostné přírodní koupaliště. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale geologie v oblasti Pamukkale vůbec není nudná věda. Ostatně posuďte sami.
Zdejší oblastí prochází geologický zlom, což znamená, že oblast je seismicky, tedy zemětřesně aktivní. Dokazují to mimo jiné zemětřesení, která tu proběhla například v roce 1710 nebo 1899. Není ale žádného důvodu k obavám. Seismologové tuto oblast pečlivě sledují a v případě zvýšené činnosti by vydali varování. Zdejší tolik obdivované termální zřídlo leží zhruba 17 km od města Denizli, jež je centrem stejnojmenné provincie.
Teplo vyvolá úsměv
Ohřáté vody bohaté na vápník vyvěrají podél tektonického zlomu na povrch, kde dochází vlivem chladnutí ke zpětnému vysrážení a neustálému obnovování okrajů bazénů. To, co každý návštěvník vidí, jsou překrásné travertinové kaskády, to co nevidí (ale po přečtení následující věty už ví), jsou v zemské kůže uložené mramory. Právě z nich se do vody uvolňuje uhličitan vápenatý, hlavní zdroj povrchového travertinu. Travertin se tady začal tvořit v pozdním pleistocénu, v době, kdy kolem jihomoravských Věstonic pobíhali mamuti. Z hlediska geologie je to poměrně nedávno. Voda se v hlubinách ohřívá a když se dostane na povrch, stále má ještě velmi příjemných 36 stupňů.
„Schválně koukej, jak se lidé tváří,“ upozorňoval jeden z účastníků zájezdu, který se s fotoaparátem do Pamukkale vrací opakovaně, svého kamaráda, jež tady zavítal prvně. „Každý strčí ruku opatrně do vody, protože netuší, jak moc je teplá a má strach, aby se nespálil. Ale úplně všichni se pak usmějí. Ta voda je příjemná a slibuje fajn zážitek.“ Schválně se na to soustřeďte taky. A věřte, úsměvu se neubrání ani tvrdošíjný morous.
2 700 metrů dlouhá krása
Zdejší kaskády mají na šířku téměř tři kilometry, přesněji 2 700 metrů a „bavlněný“ kopec, správně travertinové kaskády, se vypíná do výšky 200 metrů. Každý, kdo místo navštíví, tak pochopí, že si svůj zápis do Světového přírodního dědictví UNESCO zaslouží. A asi nikoho nepřekvapí, že už hluboko v minulosti tady byly lázně. Ty první už tady byly založeny ve 2. století před naším letopočtem vládcem z helénistické královské dynastie Attalovců.
Vůbec není náhoda, že snímky odtud zdobí kalendáře, pohlednice a dokonce i seriózní geologické publikace. Pamukkale se stalo spolu s istanbulským chrámem Boží moudrosti (Hagia Sofia) TOP destinací, kterou, jak praví otřepané klišé, prostě musíte vidět.
Budete-li na dovolené v Antalyi, proto rozhodně neváhejte a vypravte se, nejlépe s místní cestovní agenturou právě do Pamukkale.
